Vltava Testo

Landa, Landa, Landa, Landa ...
Ve vratký bárce mě unáší proud.
Sám sebe se ptám, kam sem vlastně chtěl plout.
Zvolna se stmívá.
Hluboká voda mi odpověď nedá,
pořád se ztrácím a pořád hledám.
Měl bych se líp dívat.
Proud už sílí, peřej se blíží.
Nechci snít, i když oči se mi klíží.
VÅ¡echno chci vidět tak jasně, jako by byl den.
A když se otočím, jsem úplně v Å¡oku.
Z vlastní hlavy plný vzteku a lacinýho moku.
Vizionářem a sám sobě lhářem jsem utopil svůj sen.
Smutný pohled do davu na břehu.
NaÅ¡e čest se v bizardním příběhu
zoufale zmítá.
Šašci se ve vilách opíjí mocí.
A já se ptám, jestli po týhle noci
může jeÅ¡tě svítat?
Růže do uší, hluší lidé netuší,
že dávno hmota zvítězila nad duší.
Příští stanice je peklo, i když slíbený byl ráj.
Prachy jsou pravda, obsah je forma
a drzá lež je propříště norma.
Do mozku vrtá se skutečnost krutá, že padl stín na můj kraj.
Zavři oči a poslouchej. Na chvíli tu budu s tebou.
Peníze, peníze hýbou světem.
Přidej se a pak kulometem
smíš určovat právo.
Musíš si vybrat tu správnou stranu.
Souhlasit a jít, nebo dostaneš ránu.
Nechtěj myslet hlavou.
Můžeme si dopřát výdobytky doby
a do půllitru syčíme slova plná zloby.
Jedovatý plivanec se stává důkazem.
Ten má tohle a ten má jeÅ¡tě víc!
'A já to chci taky!', se řve z plných plic.
Co nás čeká? Kam nás donese řeka?
Kam kráčí naÅ¡e zem?
Neboj se, už tě nechci trápit. Možná to tak bude lepší.