Testo O Marnosti Daniel Landa
Noc byla krásná, chodnÃk lesklý,
ulice po dešti vydechla páru.
MyÅ¡lenka jasná. Dlaně si tleskly !
Kus plotu do kleštà ku slávy zmaru.
Tři vrazi ve tmě Å¡li dál v cestě jim kdosi stál.
Zachovali vÅ¡ak klid, stačilo vystřelit.
Na nočnà koÅ¡ilce hned vykvetl rudý květ.
Ten pohled nesnesu. Padala bez hlesu.
KousÃček za plotem smrt rve se s životem,
ležà tam postava v trávě.
Kéž by se zázrak stal a bůh se smiloval
nad kytkou uvadlou právě.
Tři vrazi ve tmě Å¡li dál a život vyprchal.
Tak už to dneska je, na cit se nehraje !
Rána tě budÃ, kdo to tam střÃlà ?
Kdepak máš dceru, snad nešla ven.
Podlaha studà , siréna kvÃlÃ,
kéž teď by bylo včera ! Kéž by to byl sen !
Tak teď už konečně vÃÅ¡, že za Å¡těstà zaplatÃÅ¡.
Neměls mÃt vÃc než ty tři chlapi prokletý,
co ukuli v hospodě plán, jak máš být vychován.
Za to že lÃp ses měl a kdekdo ti záviděl.
Pistoli v šupleti máš, dlouho jà schováváš.
Pečlivě v hadřÃku – má to svou logiku !
Sám proti proudu , vrhneš se záhy,
slzavou stezkou až na samý kraj.
KráčÃÅ¡ k soudu, zatÞit váhy,
pro dcerku hezkou jdeÅ¡ vystřÃlet ráj