Smrtící záø proniká mou duí,
nekoneèný ivot proniká mezi prsty.
Smrtící dech ovanul mou tváø,
zkrvavìlé ruce skrývají mráz.
V chladných horách mocných bohù
vládne víra v utrpení,
smrtící znamení modravé tváøe,
utrpení v dui v tìle vládne chlad.
Mocné hory tyèící se k obzoru,
z mrazivých dálek doléhá zpìv havranù.
Vláda temnot usedla na trùn,
noèní oblohou pøiel posel.
Za svitu mìsíce v èerném deti,
leím v pusté krajinì, chladné a mrtvé.
Víra boha v srdce - skuèení vìtru,
cítím chlad zemì od nìkud z hlubin.
Hoøí, oblohou proniká záø.
Smrt dosedla na svùj trùn,
ár proniká mou duí,
ledová smr bièuje mou tváø.
Z chladných hor mocných bohù
pøichází vítr nesoucí bouøi,
zavátý snìhem v ledové hrobce
upadám do hlubin - chladných a tìkých.
