Komnata je do tmy ponoøená,
jen dech spáèù ruí noèní klid.
Najednou vak svíce záøí -
tichý smích - a zas je klid.
Dveøe vrznuly - zavál noèní chlad,
temná postava do komnaty vchází.
V èerný rubá zahalená,
jen oèi jí ve tmì záøí.
Rychlý pohyb - stojí u postelí,
sklání se a eptá slova smrti.
Vzpøímí se a vztáhne ruce,
dvì ivá srdce v pìstích drtí.
Ráno byli nalezeni manelé ji mrtvi,
- jak zemøeli nikdo neví.
Øíkalo se, e snad ili v høíchu,
Temnotám, e oni patøili...!
Komnata je do tmy ponoøená,
jen dech spáèù ruí noèní klid.
Najednou vak svíce záøí -
tichý smích - a zas je klid.
[OBALOVANÝ:] '...A tenkát veèer, po pohøbu mých rodièù
navtívil mnì ten tajemný mu,
a jìte tée noci odvedl si mnì do svého hradu...'
