den za dnem furt je to stejný už nemůžu vystoupit oči mám otevřený do nebe skleněným pohledem přÃvaly vod rozbitý hráze která mě jednou zničà sny se bortěj dostávám strach přemejÅ¡lim kolik nám jeÅ¡tě zbejvá tak kolik má každej z násprolom tu hráz vůbec to neubejvá postavil jsem archu na horÅ¡Ã časy kdy pojede tam každej z nás jako my jako vy jako vÅ¡ichni lidi cejtim to blÃzko já to vÃm já to nenávidÃm řÃkal jsem ti tisÃckrát takhle to nikdy nemělo skončit sny se bortěj dostávám strach přemejÅ¡lim prolom tu hráz vůbec to neubejvá postavil jsem archu na horÅ¡Ã časy kdy pojede tam každej z nás kdy pojede tam každej
